Zpět
Další
KALIM -> CESTY -> Podkarpatská Rus '97 (2/8)

První noc na Ukrajině - nádraží

Přijíždí ruská električka, jednoduché dřevěné lavice, samozavírací pancéřové dveře a reproduktor, z kterého hlásí stanice. Perestavka, první přestup, kupujeme jízdenku dále, paní nás posílá hned do dalšího vlaku a jedeme. Žádné cedule na vlacích, prostě někam jedeme. Ještě že tady jsou na nás hodní. Vlak má jednu velkou chybu, chybí záchod. Zkouším otevřít dveře, ale za jízdy to nejde, tak nezbývá než využít mezery mezi nedovřenými dveřmi. Ale ten strach, co kdyby náhodou ...

Spokojeně odcházím oznámit tento vynález ostatním a ti odbíhají. Stále někdo leží v mapě a sleduje tok zastávek, pomalu objíždíme jižní okraj Ukrajiny. Někdy kolem půlnoci další perestavka. Z ukrajinských jízdenek nejde poznat vůbec nic, je to jako špatně natištěný doklad v samoobsluze. Při první koupi jízdenky nám bylo řečeno, že to je jen do přestupní stanice. Při druhé jsme řekli Chust, ale kam nám jízdenku prodala ... Přichází průvodčí v doprovodu policajtů, mají zajímavý systém, kontrolují jen někoho, prohlíží si naše jízdenky, nevypadá to dobře, ale nakonec nás nechává být. A je tu první kontakt s domorodci, pán má bratra v Plzni, radí jak dále, průměrný plat je kolem padesáti hřiven, ale podniky nemají peníze, plat dostávají o hodně zpožděný, kdo může, tak odjíždí za prací do Čech. A radí nám, raději v noci zůstat na nádraží.

Jako doma
Další noc to bylo jako doma.

Jsme tady, Chust. Vystupujeme. Je kolem druhé hodiny ranní. Místní taxikář se nám snaží vnutit nocleh, odbýváme ho a jdeme se projít, najít parčík, kde by se dalo přespat. Tuto myšlenku zavrhujeme a chceme se vrátit, ale asi na popud pana taxikáře přijíždí policie, zelená lada bez jakéhokoliv označení, berou nám pasy a odchází s nimi bokem. Přestává nám být veselo. Ptají se, v kolik jsme přejeli hranice, kudma jsme jeli, kam ... Pak se zájmem čte naše jména nahlas, ale jen ty bez diakritiky, a pak nás rozesměje, otočí se na nás, alles zuzammen? Mezitím přijíždějí další dvě lady, není poznat, kdo je policie a kdo není, někam vysílačkují. Najednou se z přísných policajtů stávají hodní, vrací pasy a jdeme na nádraží. Několikrát za námi přijeli, pokecali a zase odjeli. V noci je děsná zima, vytahuji spacák a spím na lavici, ostatní jsou tvrďáci, mrznou.

Zpět na:

Info

Vydáno
1.7.1997
Počet návštěv
03691

[ KALIM | CESTY | HORY | LYŽE | OBRÁZKY | RŮZNÉ | OHLASY | SVĚT ]
(c) 1998-2017 .:. Kalim .:. Ze života bývalého horolezce .:. kalim@seznam.cz