Závod
Start jsme zmeškali o několik minut. Pavel si nechal namazat u servismana TOKO, zbytek už by to nestihnul a museli jsme si pomoci sami. Moji chybou bylo, že jsem dal vosky ostatním. No a v začátku, nějak jsem mázu neodhadnul a utekli mi, vosky nikde, ještě k tomu žízeň a před sebou 15 km do kopce.
Naštěstí jsem dojel známé z Ostravy, pořádně namazal a svůj tým dojel. A pak už se jen jelo. Tomáš lítal někde kus před náma, viděli jsme se jen na kontrolách, a my ostatní jeli dohromady. Na první kontrole jsem do sebe nacpal tolik vody co se jen dalo, což taky nebylo optimální řešení. I když stopa nebyla dost často vůbec žádná, klasikou se díky dobrému sněhu dalo jet pěkně. Sem tam si člověk sice přibruslil, ale bruslit to celé, asi bych to nevydržel. Anebo se pekelně nadřel.
Pažoutovi při mazání.
V dalším průběhu nic zajímavého, jen že Pavel se nechtěl ani na chvíli zastavit a odpočinout si, protože prý by se již nerozjel. Náročný byl poslední sjezd po sjezdovce dolů do cíle, nebyl jsem schopen díky křečím do kyčlí moc dlouho plužit, takže jsem to vždy na chvíli musel pustit.
A jsme v cíli, o 15 sekund jsme překonali magickou hranic 6 hodin! A to jsme ještě zmeškali start o několik minut! Myslím, že na první pokus to nebylo zase až tak špatné. Nikdo z nás tak dlouhý závod na běžkách ještě nejel, většina ani ten závod na běžkách, takže měli na prkýnkách závodní premiéru.
Pažout v posledním stoupání.
Hned po do jetí do cíle jsem přišel o člena příštího týmu, při guláši Pavel prohlásil, že příští rok už ne. Pak ve Vrchlabí lyže zlomil, vzal si vázání a zbytek hodil do popelnice. Ale snad ho na další rok zase přemluvím (na Bobr Cup se mi to už podruhé nepovedlo).