Přistání

Je asi o dost větší vítr, než se očekávalo a tak nezbývalo nic jiného, než se nechat odnášet větrem místo na letiště, tak za kolegy, kteří již mířili k jedinému lesíku široko daleko a jezírku, o kterém jsme se pak dověděli, že to je jímka s močůvkou.

Škoda, že blízký přibližující se lesík mi nedovolil let si vychutnat. Musel jsem moc brzy myslet na setkání se zemí. Hlavně mít kolena a kotníky u sebe. Díky větru jsem si poprvé vyzkoušel parakotoul na pravou stravu, ale do měkounké hlíny pole to bylo bez problémů. A byl jsem na zemi. Ještě rychlý výskok zpět na nohy a honem oběhnout padák, aby se vylil a netahal mne po poli, a je dobojováno. Na ostatních vidím ty šťastné, uvolněné a spokojené obličeje.

Šťastné a spokojené tváře po přistání.

A je konec, instruktor nám navíc slibuje, že příště nás vezme do větší výšky, už to bude více než 800 m za asi 5 minut. Ale taky upozorňuje, že druhý seskok je těžší, protože člověk už ví, co ho čeká. Uvidíme. Určitě si ještě někdy skočíme.

Díku Slezskému aeroklubu v Zábřehu za příjemné chvíle strávené na letišti a ve vzduchu.