Homo hardcoreus '02

Aneb jak se stát korýšem

Doba, kdy jsem na konci gymplu v pohodě absolvoval několik triatlonů, je už dávno pryč. A tak, když Hannis přišel s nápadem otestovat své síly v horském triatlonu Homo hardcoreus, ani jsem moc neprotestoval. Zvláště, když jsem od Pažouta slyšel na Homo jen samou chválu.

Dobrý nápad byl zaplatit startovné předem. Protože jsem pak jet musel. Stále jsem totiž chtěl začít s tréninkem plavání, ale byly pořád jiné, důležitější věci, a tak 14 dní před triatlonem jsem ještě ve vodě nebyl. A po prvním koupání mi bylo jasné, že moje představa, že 1,5 km uplavu kraulem, je zcela zcestná. To bylo kdysi. Nyní otázka spíše zněla, zda vůbec doplavu. A plavecký trénink se nakonec zvrtnul na pouhých několik koupání.

Homo hardcoreus 2002 startuje!

Nevím, jak vidíte vy, ale já nosím brýle. A při sportu jsem si zvyknul je měnit za kontaktní čočky. Co ale při triatlonu? Nedovedl jsem si představit, že po plavání si je budu nasazovat, pokud si totiž nandávám čočky v časovém presu, tak mám většinou velké problémy s levým okem. Plán nakonec byl plavat s čočkami, když uplavou, tak nasadit brýle (což jsem ale nechtěl). A jak to dopadlo?

Triatlonisti Jirka a Kamil kousek od plaveckého cíle.

Při rozplavání mi hned jedna uplavala! Já ale věřil, že je jen někde zapadlá v oku a časem vyleze. Nevylezla. Viděl jsem jen na jedno oko. Což jsem zjistil, že je asi nejhorší varianta, příjemnější by bylo vidět špatně (=nevidět) na obě oči. Protože na kole ve sjezdech jsem nebyl schopen rozlišovat vzdálenosti od překážek. Řešení bylo jednoduché, ve sjezdu zavřít oko bez čočky a dívat se jen jedním. A ještě lepším řešením je si příště vzít plavecké brýle.