Konečně lyžování bez batohu

Sobota 15. ledna 2000, opět máme před sebou slunečný den, přímo z oken vidíme slunkem ozářený Grossglockner. U Hofmanna moc teplo přes noc nebylo, všechna voda nám zamrzla. Když tak pozoruji naproti Pallaviciniho žlab, tak se musím v duchu chválit za to, že jsme se do něj před pár lety odvážili a vylezli. Dnes nás čeká první den bez batohu, tedy, myslíme si to.

Nalehko vyrážíme směr Oberwalder, s sebou jen foťák, tatranky, čaj a slivovici. V průvodci píší 2 hodiny, nám to nakonec trvá přesně tolik. Kira si opět užívá, prohání kamzíky, ale vždy jen do chvíle, než je napadne neutíkat před ní po sněhu a zmizí na skále.

Oberwalderhütte, 2 973 m n. m., velmi dobře položená chata, na vrcholu kopce, nádherné výhledy na Grossglockner a celé okolí. Stejně jako Hofmannshütte, má zimní pokoj, ale jaký! Malý pecek s připraveným dřívím a briketami, nádobí, hrnce, na postelích deky, dokonce takový komfort - dva záchodky uvnitř, i s toaleťákem. Škoda, že jsme Tondu neposlechli, snad příště. V poledne je na teploměru +30 °C, naštěstí jen na slunku.

Skialpinista a Alpy.

Tak jsme se ujistili v tom, co jsme také tušili, že na Johanisberg se dnes nedostaneme. Budeme se sem muset ještě vrátit. Od auta vyjdeme mnohem dříve a dojdeme první den až na Hofmannshütte, další den sem a pak to přijde. Tonda s někým poleze a my s Ampérem si zaskialpujeme z Johanisbergu. A k tomu si večer pěkně zatopíme.

Končí siesta a pokračujeme na kopec. S Tondou míříme pořád výš a výše, konečně jsem se rozešel, chceme se podívat na Wiesbachhorn, kde jsme byli před pár lety, skoro ve stejnou dobu a se stejným počasím. Nakonec je z toho 1,5 hodinový výšlap, asi do výše 3 360 m n. m., pod vrchol Mitterer Barenkopf.

Nahoře padlo rozhodnutí, ještě dneska půjdeme zpět na Franze, což je pro mne rána. Chtěl jsem dnes večer zlikvidovat co nejvíce zásob, abych to nemusel táhnout z ledovce na Franze. Takže budu zvyšovat fyzičku.

V dáli rakouský Matterhorn - Wiesbachhorn.

Při pohledu na Wiesbachhorn sundáváme pásy a konečně jedeme, na tvrdé vrstvě sněhu trochu prašanu, ideální podmínky. Za půl hodiny jsme dole a po nás zůstaly na svahu tři obloučky a stopy Kiry. Nahoru zhruba 3 a půl hodiny, dolu půl, je to sice moc velký nepoměr, ale stálo to za to. Už se těším na příští výpravu.

Vracíme se tedy do hotelu a nezbývá, než se opět zabalit a vyrazit zpátky, do hotelu Franze-Josefa. Vodovod teče z plných sil, využíváme toho a hlavně likvidujeme zásoby jídla, Kira hodně pomáhá, granule ale nechce, Tonda je vyhazuje kamzíkům, zato třeba uzený sýr nebo chleba s játrovkou, to si dá.

Hofmannshütte (2444) - Oberwalderhütte (2973) - Mitterer Barenkopf (3360) - Hofmannshütte (2444), převýšení asi 1 900 m