Návrat zpět na Moravu

A opět máme lyže na zádech, jak nepříjemný stav! Úvodní svah pod chatou je trochu moc prudký a rozmoklý. Po půlhodince jsme na ledovci a čeká nás pohodlná jízda skoro z kopce a za chvíli jsme pod lanovkou na Franze.

Dostal jsem výborný nápad, a to, že nejsnadnější výstup zcela jistě bude po schodech vedle kolejí lanovky, tedy spíše zubačky. Naštěstí se mně nepodařilo dostat na začátek kolejí. Ampérovi ano, ten vytrval a na schody se dostal. Za hodinku jsme ho pak s Tondou seshora litovali, měl ještě před sebou velkou řadu schodů, některé pro zpestření zalité ledem. Pro další zájemce, moc nedoporučujeme.

A jsme doma, v našem bivaku, hotelu Franz-Josef, žebřík zůstal tam, kde jsme si ho uložili, akorát Kira dělá problémy, už tuší, že ji čeká žebřík a je jako šílená, síla ale vítězí a jsem všichni pod střechou.

Opět, klasicky, moc toho nejíme, aspoň, že jsme vypili všechnu slivovici a máme před sebou další bezesnou noc. Naštěstí, noční časté výlety s pískem vedou do vedlejší rozestavěné místnosti, a obrovská zasklená okna zpříjemňují chvíle úlevy.

Neděle 16. ledna 2000, konec ideálního počasí. Z očekávaného příjemného sjezdu do údolí je boj s vichřicí, poklidnější úseky zpestřuje Kira, nenechá žádného kamzíka na pokoji, dokud ji neuteče. A my mrzneme a čekáme, dokud neseběhne z okolních kopců. Očekávali jsme, že to bude více z kopce, ale je to buď mírné nebo to vůbec nejede a nebo bojujeme s větrem. Nejhorší byla poslední část od Guttalu, to už mi začínalo připomínat loňskou výpravu.

A je tu konec. Auto čeká tam, kde jsme ho nechali, jde hned nastartovat a tak se loučíme s Glocknerem. A po jasné trase se vracíme, na hranicích cvičně zkoušíme propašovat Kiru, a opět nám to vychází.

Následující týden se mi na pozadí mého pracovního počítače mění co hodinu fotky z Glockneru, z online kamery, a po celý týden není nic vidět, jen mlha a mlha a mlha

Hofmannshütte (2444) - ledovec - Franz-Josef-Höhe (2370), čas 2 hodiny - Rossbach (1724), čas mezi 2 až 3 hodinami - Brno - Ostrava (260)