Koločava Nikolaje Šuhaje

Je ráno, jdeme koupit jízdenky, Jirka pořád nemůže zastavit třepání ze zimy, skoro nemůže ani mluvit. Překvapuje nás cena, 3 hřivny. Pro ujištění se ptáme, v kolik to jede, a paní se nás zeptá, v kterém čase to chceme, máme na výběr, místní, kyjevský a moskevský, lišící se o hodinu. Aspoň máme jasno, autobusy a vlaky jezdí v čase kyjevském. Sledujeme cvrkot na autobusovém nádraží, jede odsud přímý autobus do Prahy na 50 hřiven, potkáváme skupinu studentů z města na severu, bavíme se sice směsicí ruštiny, polštiny a češtiny, ale rozumíme si. Jsme zváni, ale už máme koupeny lístky.

Autobusové nádraží, my a náš autobus.

Kluci zkoušejí na trhu víno, teď řeší, jestli to víno má mít plesnivou chuť nebo bylo plesnivé. Náš autobus, to je síla, to jezdilo u nás tak za první republiky. Místní nás pouštějí a sedáme si pěkně na zadní sedadla, jedeme až na konečnou. Ukrajinské silnice, to je kapitola sama pro sebe. Všichni se snažíme usnout na batohu, ale na takové trampolíně se spát nedá. Konečně se blížíme do hor, cesta je zařezaná do svahu, hluboko pod námi řeka, navíc sesuv cesty, autobus projíždí po blátovišti, tak nějak si to představuji na severu Indie, navíc autobus je plný smradu z benzínu.

Konečně slavná Koločava, na návsi snad celá vesnice čeká, co bus doveze, vyloženě to nahání strach, hned prcháme pryč. První auto, které kolem nás projede, má zlínskou poznávací značku, Radiožurnál tady natáčí rozhovor s dcerou Nikolaje Šuhaje, jdeme se podívat na jeho hrob, tady nechápeme, proč skoro u každého hrobu je převrácený zrezivělý kbelík a Pinky se snaží o první umělecká fota Flexaretou.

Odpočinek před kostelem.

Jinak je Koločava úplně normální vesnice, jakých je ve slovenských horách plno. Nic nás tady nedrží a jedeme dále, čeká nás Sinevirské jezero, během cesty nastupují borci s velkými kabelami, mocně se vítajíce, zřejmě jedou k nám za prací, a my si tady lebedíme. Ze Sineviru musíme pěšky, jdeme kolem koliby, je sice před námi daleká cesta, ale jdeme dovnitř. Ptáme se na pivo a máme na výběr Radegast nebo Zlatý bažant, zklamaně odcházíme, chceme ukrajinské, to můžeme mít doma a navíc to je v přepočtu stojí jako u nás.