Podkarpatská Rus '97

Cesta na východ

Ve středu 30. dubna kolem jedenácté hodiny vyrážíme z ostravského hlavního nádraží na cestu. Sice až na potřetí, ale přece. Jsme čtyři, nikdo z nás zatím na Ukrajině nebyl, o to to bude větší dobrodružství. Máme mapu a víme, že se chceme podívat na poloninu kolem Koločavy, máme nějaké dolary, plechovky Radegastu na úplatky a to je vše. Jedeme. Odpoledne jsme za Popradem a pro mě končí známá krajina. Pomaličku začínáme být nervózní, Košice mizí za námi a tady už nikdo z nás nebyl. Už se to blíží, jaké to bude na hranicích?

Lenin a my před nádražím v Čopu.

Vystupujeme, Čierna nad Tisou, v nádražní hale obrovská palma, rozhlížíme se po kolejích, hledáme užší a širší koleje. Kupujeme za 33 Sk jízdenku na východ (měli jsme si koupit zpáteční, platí 4 měsíce, cesta zpět stála přes 60 korun) a nasedáme do jediného osobního vlaku, který jezdí mezi Ukrajinou a Slovenskem, zpátky jede ráno kolem třetí hodiny. Vlak zastaví uprostřed pole, vlevo i vpravo ostnaté dráty, přichází slovenský celník, prohlíží si naše pasy, služební cesta?, ptá se, už mám na jazyku otázku, jaká služební cesta, úplně jsem zapomněl, že máme v pase razítko AV SLUŽEBNAJA, naštěstí mám pohotové kolegy.

Před ukrajinskou kontrolou probíhá rychlá porada, kam a proč jedeme na služební cestu, proč takové velké bágly. První setkání s ukrajinštinou, sympatická celnice po mě chce, abych si na chvíli dal vlasy dozadu a studuje moji fotku, ty léta ruštiny jsou znát, dá se rozumět. Pohoda, jsme na Ukrajině, Čop. Nádražní hala je obrovská, po zdech výjevy z ruské historie, díváme se po nějakém vlaku, všude azbuka, pomalu si zvykáme. Ihned se nás ujímá pan vekslák. Nabízí ukrajinské hřivny přímo za české koruny, první nabídka za 25Kč 1 hřivna, kupuje nám jízdenku, nakonec kupujeme hřivny za 20Kč. V informacích nám paní, když vidí, že jsme zmatení, napíše přestupní stanici na papírek a vyrážíme směr Mukačevo.