Chata G. Graffer

Dopoledne přijíždíme do lyžařského střediska Madonna di Campiglio. Konečně v horách, je to odměna za tu dlouhou cestu, je to mnohem delší cesta než do Dolomit kolem Cortiny. Po levé straně zasněžená Presanella, vpravo Brenta, pod námi golfové hřiště a tenisové kurty. Opouštíme na týden bezpečí Jendova autobusu, objednáváme si na zpáteční cestu makový závin - což je výborná služba Jihoalpského expresu, dělíme si společné jídlo a zvedáme bágly a začínáme pomalu stoupat podél sjezdovky nahoru, vzhůru do hor.

Přestávka.

Míjíme první stáda krav a pomalu si zvykáme na tíhu báglů a kocháme se krajinou. Dneska bude klid, chceme začít pomalu, ne jako loni, kdy jsme za celý týden absolvovali převýšení přes 16000 m. Pod Rifugio G. Graffer dáváme přestávku a jdeme hledat, někteří spát a někteří (časem si zvykáme) = moje sestra, psát deník. Vpravo pod nákladní lanovkou nalézáme to, co jsme chtěli, malé zalezlé údolíčko, sice bez vody, tu nabereme u chaty, ale dobře schované, nenápadné. Bude nám útočištěm dvě noci.

Později zjistíme, že někde poblíž byla také pár dnů ubytována dvojice z našeho autobusu, přitom jsme na sebe vůbec nenarazili. A ještě jednu věc jsme našli, umělohmotný šíp, který pak s námi cestoval až na konec. Celou cestu vydržel, až před nástupem do autobusu ho Nanynka zlomila a teď mi překáží doma a nemám sílu ho vyhodit. Po večeři začínají holky blbnout a jdou se mýt, přitom jsme tu první den. Je ale na druhou stranu pravda, že donesly vodu z chaty. Ovšem za cenu toho, že chataři musí vědět, že někde poblíže spíme.

Madonna di Campiglio, Passo Campo Carlo Magno (1681) - Rifugio G. Graffer (2261), převýšení 580 m