Ettore Castiglioni
Ondru, stejně jako včerejší den, necháváme v táboře samotného, dneska to už bude mít trochu lepší, může chodit. Zase nás čeká jedna pěkná ferratka. Od chaty vyrážíme po Sentiero O. Martinazzi, z počátku normální turistický chodník, který se později mění v cestu přes ledovec Vedretta dei Camosci. I když je ráno a je dost zmrzlý, tak se dá do sedla Bocca dei Camosci dojít i bez maček. Po ledovci se jde parádně, za chvíli se člověk celkem bez námahy dostane na hřeben. V sedle je pěkný výhled, je vidět i chata Rifugio Garbari ai XII Apostoli, vydáváme se k ní po normální stezce, neboli po Sentiero dell' Ideale.
Opět jsme udělali tu samou chybu co včera, vzali jsme si málo vody a teď je žízeň, slunko pere a vypadá to na změnu počasí, moc se tedy nezdržujeme. Pitná voda u chaty není a v chatě stojí 3000 lir za litr, tak věříme, že časem něco najdeme. Kousek od chaty je moc pěkná kaplička v jeskyni, a stejně jako u chaty Brentei je plná pamětních desek věnovaných zahynulým horalům.
Předchozí den - Guglia.
Sentiero Ettore Castiglioni (těžká
zajištěná cesta)
Průvodce: ... směle založená zajištěná cesta, ... mimořádně
krásná, krátká, avšak velmi vzdušná.
Jdeme pomalu vzhůru po sněhu, slunko velmi, opravdu velmi hřeje, v týmu chybí voda, a tak pomalu šlapeme vzhůru. Kousek pod sedlem Bocca due Denti povoluji přestávku, našel jsem vodu, vpravo od cesty ve skále, ale pořád mám takové obavy, že něco přijde. V sedle končí sníh a začínají kolmé žebříky dolů a taky začíná lít. Nejdříve to vypadá na pořádnou průtrž, schováváme se do jeskyňky pod sedlem, ale za chvíli je to pryč, zbývá už jen drobné mrholení a obrovská mlha. Pomalu postupujeme po mokrých kluzkých žebřících do bílé mlhy, za světla to může být moc pěkné, opravdu vzdušná cesta. Možná to bylo pro některé i štěstí, že neviděli, do jaké díry sestupujeme. Žebříky jsou krátké a jsme na suti. V průvodci tuto cestu popisují v opačném směru, určitě je příjemnější po kolmých žebřících stoupat nahoru než dolů, ale jde to, i za mokra.
Mrholení se přetransformovalo v trvalý déšť a mlha pořádně zhoustla, máme problémy s orientací v suti, ještě, že je nás hodně a můžeme dělat rojnice. Chatu Rifugio S. Agostini vidíme, až když stojíme pár metrů od ní. Kvůli počasí musíme zavrhnou cestu Sentiero Livio Brentari (těžká zajištěná cesta), na které nás měl čekat visutý most.
Sentiero Livio Brentari (těžká zajištěná cesta)
Průvodce: ... patří ke krajinově nejvelkolepějším cestám jižních vápencových Alp.
Předchozí den - Via delle Bocchette Centrale.
U chaty opět narážíme na stan našich kolegů z autobusu, není to poprvé, prostě si postaví stan hned vedle chaty, úplně bez ostychu, kdybychom je aspoň nepotkávali. I přes stálý déšť je nutno vyrazit, dneska to bude pochodové cvičení, Sentiero Palmieri, normální turistická cesta, vede pořádnou oklikou k naší známé chatě Rifugio Tommaso Pedrotti, za deště nás ani netěší sjezd po sněhu.
Vracíme se až za šera, pěkně v řadě, jeden za druhým, mlčky, tak jsme za celý týden nikdy nešli, jakoby únava a tma všechny sblížila do jednoho celku. Den byl plně využit, škoda jen toho počasí na žebřících. A hlavně, je třeba se sem vrátit na Sentiero Livio Brentari. V táboře už čeká Ondra s dobrou zprávou, zítra jde s námi.
Rifugio dei Brentei (2182) - Sentiero O. Martinazzi - Bocca dei Camosci (2784) - Sentiero dell' Ideale - Rifugio Garbari ai XII Apostoli (2489) - Sentiero Ettore Castiglioni - Bocca due Denti (2859) - Rifugio S. Agostini (2410) - Sentiero Palmieri - Cima Ceda Orientale (2414) - Rifugio Tommaso Pedrotti (2491) - Bocca di Brenta (2552) - Rifugio dei Brentei (2182), převýšení 2228 m