Stejně jako předchozí dvě léta, i letos, na začátku července, jsme vyrazili s cestovkou JENDA - Jihoalpským expresem, směr Itálie, Dolomity. Minule to byly oblasti Tofany, Sorapisu, Piz Boe, Marmolady a Civetty, nyní jsme namířili na Brentu. Z původní pětice jsme se již rozrostli na devítici, a z toho tři dívčiny. Pouze tři ze základní pětky účinkujeme i v tomto, jak se později ukáže, posledním dějství. Říká se, že do třetice všeho dobrého.
Zatímco jsme se chystali na hory, tak u nás zuřila potopa. Ostrava byla pod vodou, do práce jsem se dostával objížďkou celého města, a Olomouc, z které jsme měli odjíždět, byla na tom ještě hůře. Autobusy ani vlaky nejezdily. Nakonec se nám podařilo přemluvit část rodiny, aby s námi absolvovala cestu do Olomouce autem, byli sice proti, ale jeli. Kolem nádraží už byla situace skoro normální, akorát z podchodu odčerpávali vodu a v obchodech se svítilo svíčkami, nikde nešel proud. Povodeň pomalu ustupovala a my mizeli do Alp. Ještě poslední pohledy na Olomouc vzpamatovávající se ze záplav a jedeme směr Brno a pak Itálie.