Alfredo Benini

Probouzíme se do moc pěkného rána. Po snídani, sbalení a schování stanů stoupáme kolem naší staré známé chaty Graffer nahoru, na konečnou lanovky, s očekáváním pořádné ferraty. Za sedlem Grosté narážíme na první sníh a až do konce týdne se ho nezbavíme.

A jsme na cestě Alfreda Beniniho (těžká zajištěná cesta). Tato cesta byla vybudována v roce 1972 a v průvodci ji doporučují absolvovat z Passo del Grosté, tedy jako my, kvůli slunečnímu ozáření skal a výhledům.

Lyžování na Brentě.

Má to být těžká ferrata, ale moc obtížných míst tam nebylo. Ve srovnání se stejně označenými cestami na Marmoladě a Tofaně vůbec žádná. Opět pěkná procházka, na konci zpestřená dlouhým sestupem po sněhu ze sedla Tuckett na stejnojmennou chatu, holky scházejí pomalu a my sjezdujeme, sice máme úplně mokré boty, ale jsme spokojení jako malí kluci, akorát škoda těch návleků, co zůstaly doma. U chaty Tuckett nás chytá bouřka, konečně můžu použít loni koupenou pláštěnku, to jsem ji nepoužil, celý týden bylo nádherně, tak konečně je k užitku.Byl to celkem příjemný den, moc pěkný sjezd po sněhu k chatě, ale po předešlých Dolomitech je to nějak málo, přesto je tu krásně.

Jízda z hřebene Brenty dolů na Tuckett.

Zpátky na chatu Graffer jdeme v lijáku po Giro del Brenta, každý schovaný pod svou kapucí a každý mlčící a myslící třeba na naše věci chytře schované v roklince, snad tam nebude moc vody. Po dlouhé cestě na Graffer se na chvíli vyčasilo, aby bouřka propukla znovu a silněji, proto se jdeme podívat do chaty a udělat kšeft, dáváme si za valuty každý jeden čaj. Počasí nakonec dalo na naše prosby a umoudřilo se, večer byl bez deště a mohli jsme si v klidu připravit některou z našich oblíbených kaší.

Rifugio G. Graffer (2261) - Passo del Grosté (2442) - Sentiero Alfredo Benini - Bocca del Tuckett (2648) - Rifugio del Tuckett (2272) - Passo del Grosté (2442) - Rifugio G. Graffer (2261), převýšení 1114 m