Sentiero Bocchette

Po dlouhé době vyrážíme v plné sestavě, je celkem časně ráno, máme před sebou dlouhou cestu. Vyrážíme směr Rifugio A. Alimenta, pod chatou se dělíme, Ondrovi doporučujeme nevynechat cestu Sentiero Oliva Detassis, kterou jsme absolvovali přede dvěmi dny, my míříme dále, přes chatu Alimenta, sestra si zde kupuje svůj standardní suvenýr z cest - tričko s chatou, směrem k ferratě, po krátké době se napojujeme na cestu, po které jsme šli přede dvěmi dny, tentokráte ale v protisměru, míjíme sedlo Bocch. di Molveno a směřujeme přes ostrý hřebínek do Bocca Bassa dei Massodi, kde už na nás čeká Ondra. A teď nás čeká (pro většinu) poslední ferrata tohoto týdne, možná roku.

Sentiero delle Bocchette Alte (těžká zajištěná cesta)
Průvodce: ... tuto smělou zajištěnou cestu postavil v letech 1968/69 Bruno Detassis, chatař z Rifugio dei Brentei se svými bratry a pomocníky ...

Moc pěkná ferrata, až na to počasí, žebříky střídají žebříky, nahoru dolů, ostré hřebínky, sem tam nějaký traverz, někdy i ve sněhu, a tak pořád dokola. Jen škoda té mlhy, není nic vidět a počasí nevypadá dobře. Po nějakém čase putováním mlhou a žebříky docházíme k místu, kde odbočuje nezajištěná cesta na vrchol Brenty, má to být jen 1 - 1 1/2 hodiny cesty, lehkým lezením přes krátké komínky, přemýšlíme s Ondrem, nějaký vrchol by to chtělo, aspoň jeden a zrovna ten nejvyšší, to by nebylo špatné, sami bychom to v pohodě zvládli, ale co s tou bandou a počasím? Chceme jít sami, ale přidávají se další, vyrážíme tedy skoro všichni vstříc nezajištěným komínkům a vrcholu Brenty. Asi po půl hodině velím pro sebe a sestru k ústupu, počasí nic moc, času taky málo a přece jen, dolů to nebude žádná sranda, postupně se přidávají i ostatní, což bylo dobře, ten čas byl totiž v průvodci myšlen jen na vrchol, ne včetně cesty zpět. A bude to letos bez vrcholu.

Pokračujeme tedy svižným tempem dále, stále nás provází mlha, která se postupně mění v lehký déšť a později v docela slušný liják, v tuto dobu už scházíme po posledních žebřících do sedla Bocca del Tuckett, kde se liják mění v kroupy. Někteří jedinci chtějí kroupy přečkat na sedle, ale odmítám a už po botách brázdím sníh a svištím za bubnování krup do mé přilby zdejší sněhové pláně. Dole už čeká chata Tucket. Neváháme, a jdeme se ohřáti, čaj zahřeje. Při hodování došlo k poslední velké změně počasí, začalo chumelit, a to velmi hustě, místami sníh lítal vodorovně, a to je 18. července. Dáváme si ještě jeden čaj, v tomto se nikomu nechce vyrážet směrem k naším stanům.

Chumelenice netrvala věčně a mohli jsme vyrazit směr naše tábořiště, po zasněžených cestách. Nakonec se počasí jako vždy umoudřilo a večer ještě vysvitlo sluníčko, aby se podívalo na naši hostinu, která se poslední den výpravy stala tradicí, většinou to bývaly spíše žranice, zakončené pudingem. To se pak vyplatil pytlík piškotů, který člověk v batohu chránil celý týden před rozdrcením. Vypadalo to, že ferraty pro nás končí, ale vše bylo jinak, Eva zapomněla na chatě Tucket batoh, tak zítra vyrážíme nahoru ještě jednou.

Rifugio dei Brentei (2182) - Rifugio A. Alimenta (2590) - Bocch. di Molveno - Bocca Bassa dei Massodi (2790) - Sentiero delle Bocchette Alte - Bocca del Tuckett (2618) - Rifugio del Tuckett (2272) - (2048) - Rifugio dei Brentei (2182), převýšení 1484 m