Rondane

Rondane bylo v roce 1962 vyhlášeno v Norsku prvním národním parkem. Velmi příjemné horstvo, jen jsme zde strávili příliš málo času.

V Ottě sbíráme chytrosti v informačním středisku, kupujeme mapu Rondane (90 NOK) a vyrážíme do kopců. Volíme taktiku (jako pak celý výlet) vyjet autem co nejvíce a nejvýše do centra hor. V osadě Mysuseter platíme mýtné (10 NOK) a auto zastavujeme na parkovišti Spranghaugen (12:00), a jsme tu. Počasí zatím nic moc, ale co je hlavní, neprší. Naše první procházka vede k chatě Rondvassbu (2 hod), moc pěkné místo, na břehu jezera, kolem hory nad 2000 m n.m., možnost povozit se na výletní lodi.

Padá návrh dobýt nejvyšší kopec Rondane a udělat z něj "beerpoint". Jelikož je již pozdě a skoro nulová viditelnost, uspokojujeme se druhým nejvyšším - Storronden (2138 m n.n). Za 2 hodinky jsou první nahoře. Autor myšlenky se chtěl sice pro mlhu, drobný déšť a zimu vrátit, ale nakonec vyšel. Pivo si nedal. Že prý je zima.

V občas protržené mlze vidíme kolem sebe pořádné srázy. Kolem 21:00 jsme u auta, z krátké procházky byl pořádný výlet, bereme spací a živitelské potřeby a míříme tak 10 minut od parkoviště (zákaz stanování) k řece, kde budujeme pěkný kemp. Hodně nás mate stálé světlo, žádná tma nás nezahání do hajan, uleháme až v 23:30.

Ráno neprší, ale počasí ideální pro toulky po horách není, jedeme tedy do nižších poloh, vracíme se do Otty a pak k jezeru Furusjoen (11:00), mají tady pěkné domečky na střeše porostlé trávou. Procházku kolem jezera jsme si zpestřili cestou přes rašeliniště, a nakonec nemohl chybět celou mužskou posádkou očekávaný "beerpoint", což byl kopec Hovdepiggen, v mapách kupodivu označovaný jako "viewpoint". V 16:00 nasedáme do našich strojů, opouštíme Rondane a míříme dále na sever, další zastávkou je Dombas, kde hned vedle informačního střediska je muzeum norských horských skřítků - Trolů.

Otta - Rondane - Mysuseter - Spranghaugen - Storronden (2138 m n.n) - Spranghaugen - Otta - Furusjoen (11:00) - Hovdepiggen - Dombas