Dovrefjell
Druhý nejvyšší horský masív Norska, nejsnáze dostupný národní park, má většinou ráz tundry s četnými vodními toky, jezery, zamokřenými plochami i vystupujícími holými skalami. Najdete tady stáda pižmoně.
Chvíli nám trvalo, než jsme přišli na to, jak zaplatit mýtné. Bylo třeba se kus cesty od závory vrátit a u jednoho statku zaplatit mýtné (30 NOK) a vyzvednout si kartičku. Na tu pak závora slyší.
Ráno pod Snohettou.
Vojenským prostorem jsme projeli po úzké skoro terénní cestě až k chatě Snoheim u pěkného jezírka. Chata byla zavřená a v okolí se dalo stanovat, nebyli jsme sami. Většina lidí se ale k večeru po pikniku zvedla a auty odjela dolů.
Dneska mám narozeniny. A nikdo mi nevěří, kolik mi je. Eva ukuchtila na tu slávu celý ešus pudingu. K tomu přidávám Jelínkovu slivovici, kterou jsme s Honzou a Radovanem za stále klesající teploty (což Honza neustále měřil, dostal se na 1,7°C) ihned spořádali, vliv na to mělo také neustálé světlo, ve 23:30 si člověk připadal jako u nás kolem osmé.
Výstup na Snohettu.
Kupodivu vstáváme brzy v 7:00, čeká nás výstup na nejvyšší kopec Dovrefjellu - Snohettu (2286 m n.m). Ze začátku bylo třeba přebrodit několik větších potoků, na mosty tady nějak zapomněli a za 2,5 hodiny jsme nahoře. Terén odpovídá názvu hory, sněhu je tu všude dost. Ale přitom je pekelné vedro (jako celý náš pobyt v Norsku).
Výstup na Snohettu.
Chtěli jsme se ještě trochu projít Dovrefjellem, tak směřujeme k chatě Reinheim, ale vzdálenosti jsou tu velké, poslední sešup k chatě vynecháváme a jdeme domů, v 16:00 jsme u aut, utahaní jako psi. Jako odměna nás čeká lázeň v jezírku, na druhé straně nám společnost dělaly ledové kry.
Opouštíme Dovrefjell, sjíždíme dolů do Dombasu, kupujeme benzín a chleba (15 NOK). Pokud stačí starší chleba, je za 5.50 NOK.
Dombas - Snoheim (19:30) - Snohetta (2286 m n.m.) - Snoheim - Dombas